Autem po USA - Las Vegas (díl IV.)

Už vím, proč se říká „Co se stane ve Vegas, zůstává ve Vegas“. Toto město má tak kouzelnou atmosféru, hlavně v noci, že se necháte strhnout k čemukoliv. Já tu naštěstí byla se svojí dcerou, v té době desetiletou, tak se s vámi o zážitky z tohoto města můžu klidně podělit.

Navštívit Jižní Kalifornii a nezajet si do Vegas by bylo neodpustitelné, proto jsem i já naplánovala náš výlet právě tam. Vždy, když jsem viděla nějaký film, kde se děj odehrával ve Vegas, tak mě toto město připadalo tak nějak magické. A musím říct, že skutečnost předčila mé očekávání. Toto město má své nepopsatelné kouzlo, musí se prostě zažít. Ano, je to naprostý kýč, ale nádherný kýč.

Pouštní dálnicí do Las Vegas

Naši cestu jsme podnikly autem, na cestu jsme se vydaly z Irvine, na poslední „bezpečné“ kalifornské pumpě jsme dotankovaly benzín, doplnily zásoby vody (pravidlo číslo jedna, které jsem se zde naučila, nikdy se nevydávat do pouště bez zásob vody) a vydaly se bez další zastávky napříč Nevadskou pouští přímo do města hříchu. Naštěstí jsme měly krásné počasí, proto jsem se celou cestu mohla kochat okolní krajinou, bylo to něco, co jsem ještě nikdy neviděla, v dálce hory a okolo dálnice nic, jen písek a popřípadě chomáče suché trávy. Věřím, že tady klidně člověk zmizí beze stopy.

Město hazardu, hotelů a kasín

Už samotný příjezd do Vegas je impozantní, poté, co jste okolo sebe několik hodin pozorovali jen hory a suchou trávu, před váma začnou vystupovat bilbordy, vysoké budovy a barvy. Všude okolo vás je spousta barev.

Ubytování jsme si vybraly, kde jinde než na Stripu, v hotelu MGM Grand. Poté, co jsme si vystály velmi dlouhou frontu na recepci, abychom se mohly ubytovat (to je také něco, co se v Evropě moc nevidí), jsme rovnou vyrazily do ulic. Zrovna zapadalo slunko a Strip vypadal naprosto magicky. Bylo krásně teplo (přesto doporučuji mikinu, protože hotelové lobby jsou klimatizované tak na 15 stupňů, asi aby se hráči nepotili) a všude kolem nás se pohybovala rozesmátá omladina.

Celý večer jsme si procházely hotely na Stripu, jejichž přízemí jsou přeměněna na kasina. Samozřejmě jsme je nestihly projít všechny, to se za jeden večer stihnout nedá, i když mezi některými jezdí vláček, pro rychlejší přepravu. Každý hotel je naprosto jiný, ale všechny nabízí to samé, hazard. My jsme si ho bohužel, nebo naštěstí, neužily, protože jsme sebou měly desetiletou dceru, které zákon nedovoluje hrát hazardní hry. Ale i tak jsme si užily spoustu zábavy, už jenom pohybovat se mezi karetními stoly, hracími atomaty, ruletou a jinými, byl zážitek. Náš večer jsme zakončily u hotelu Bellagio, před kterým je hrající fontána (asi něco jako Křižíkova, ale mnohem větší).

Druhý den jsme strávily u hotelového bazénu. MGM jich má několik, nám se nejvíce líbil ten s názvem líná řeka. Byl ve tvaru jakési ledviny, kde jste mohli plavat nebo se nechat unášet na obřích pneumatikách kolem dokola. Bazén měl i umělou jeskyňku, vodopád, no prostě nádhera. Co jsem také pochopila, ve Vegas se v bazénech neplave (to by také po předchozím večeru mohlo být nebezpečné), jen se tu chodí, postává, popřípadě plaví na pneumatikách, ale vždy je nutností mít v ruce nějaký drink. To nevadí, že je teprve deset dopoledne, tady se prostě pít nepřestává. V noci, no spíše ráno, zakončíte den pár hodinami spánku a pokračujete nanovo. Vegas je prostě město, které nespí a alkohol tu teče proudem. Při našich toulkách jsme potkaly nespočet nevěst a vůbec se jim nedivím, že si pro svůj velký den vybraly zrovna Vegas.

Zpátky do LA písečnou bouří

My jsme na náš výlet měly vyčleněny pouze tři dny, což bylo velmi málo. Nicméně jsme vůbec netušily, jak náročná nás čeká cesta zpět. Bohužel jsme se na cestu vydaly dost pozdě. Ano přiznávám, byla to moje chyba. Prostě jsem se nechala strhnout nakupováním, pro mne, poprvé v Americe, byly obří outlety u Vegas něco jako magnet a naprosto jsem zapomněla na čas. Holky, znovu se omlouvám. Navíc ještě začal foukat velmi silný vítr, který nám znemožňoval jet víc jak 50 mil za hodinu. Jak jsem byla poučena, do pouště se musí člověk vydat tak, aby projel s dostatečnou rezervou před setměním. No to jsme stíhaly jen tak tak, navíc to vypadalo, že nás vítr sfoukne ze silnice. Přiznám se, že jsem měla opravdu strach (a né jenom já). Přes cestu se proti nám valily chomáče suché trávy a okolo nás se zvedaly stěny z písku. Opravdu jsem si přála jediné, dojet. Moje přání se mi naštěstí splnilo. I přes dramatický závěr, to byl úžasný výlet a doufám, že budu mít možnost si ho někdy zopakovat.