Dánsko a Dánové

V Dánsku jsme byli celkem čtyřikrát v rozmezí asi 10 let. Poměrně dost jsme ho projeli, jak pevninskou část na Jutském poloostrově, tak i část ostrovní, včetně osamoceně položeného ostrova Bornholm. Ať už se ale nacházíte v jakékoli části země, všude se setkáte s Dány, kteří jsou přívětiví, slušní a ohleduplní.

Do Dánska autem

Ačkoli jinak upřednostňujeme letadlo, tak v Dánsku jsme vždycky byli autem. Je to hodně praktické, protože se takto můžete levně a rychle přesunovat a hodně toho uvidíte. V Dánsku se totiž autem jezdí skvěle. Krásně udržované silnice i dálnice, s přehledným značením. Dobrá vychytávka je třeba to, že po každých pár minutách jízdy a/nebo za každou křižovatkou se opakuje značka s aktuální povolenou rychlostí. Ne jak u nás, kdy neustále přemýšlíte, jestli to rozcestí, které jste minuli, je křižovatka rušící předešlé omezení, anebo dolujete z paměti, jestli už ta padesátka skončila, jestli jste nepřehlídli konec a podobně. Tady vám to značka každou chvíli připomene, takže se tím nezatěžujete. Stejně tak je každé omezení důsledně ukončeno značkou, zase nemusíte čekat na nějakou křižovatku anebo přemýšlet, jestli prostě silničáři jen nezapomněli konec omezení na silnici postavit, že ano. :o)

Dálnice jsou přehledné, kvalitní a nejsou přecpané. Dobře je vymyšlené i napojování, kdy se připojovací pruh stane prostě pravým dálničním pruhem, připojuje se v širokém dlouhém oblouku, takže máte spoustu času na akcelaraci a odpadá nutnost se na dálnici vecpat mezi rychlejší auta.

Obecně jsou dánští řidiči hodně ohleduplní, jezdí se podle předpisů, sami vám automaticky dělají místo, pokud to vypadá, že chcete měnit pruh, nikdo se na vás zezadu nelepí a netroubí. Což je možné hlavně proto, že všichni jedou stejně, tedy nejsou tu pomalí šneci, které dojedete, protože jedou o dvacet km/h méně, než je limit. Pokud je tu devadesátka, tak všichni prostě jedou devadesát a nikdo se nedojíždí a dodržuje se zcela přirozeně bezpečná vzdálenost s konstantními rozestupy. Toto je něco, co čeští řidiči neumí a nikdy se to asi nenaučí.

Co se u nás nevidí

Když pojedete po okreskách, všimnete si, že poblíž farem stojí přímo u silnice malé stánky (spíš regálky), kde farmáři nabízí k prodeji třeba zeleninu, ovoce nebo někdy i svoje vlastní rukodělné výrobky. Nikdo tam u toho nestojí, je tam jen kasička, do které hodíte peníze podle ceníku, pokud jste si něco vybrali. Jak by něco takového fungovalo u nás, je celkem jasné. Farmář by byl rád, pokud by mu zůstala aspoň ta prázdná kasička.

Protože je Dánsko naprostá placka, jezdí tu moře cyklistů. Na ty je třeba dávat velký pozor, zvlášť v Kodani. Mají obvykle u kraje svůj vlastní pruh, ale i tak to třeba v hlavním městě vypadá, jako by právě projížděl peloton Závodu Míru. :o) Před velkými firmami nebo úřady jsou pak parkoviště na kola, kde jich stojí stovky. Ale na žádné super stroje s desítkami převodů si Dánové nepotrpí. Jsou to obyčejná kola, často bez přehazovačky, stejně není proč přehazovat, je tu jen rovina.

Dánové jsou připravení kdykoli pomoci. Dva příklady ze života - při hledání jedné z kodaňských památek jsme se zastavili před kamenným stánkem s novinami, vytáhli vlastní mapu a studovali kudy dál. Během chvilky z obchodu vyběhl pán, který v něm prodával, se svojí vlastní mapou a ptal se, co hledáme. Vyznačil nám cestu na své mapě (takové té s obrázky památek), kterou nám i nechal. Druhý příklad - přešli jsme silnici a po chvíli jsme za sebou uslyšeli hluk. Starší paní, jdoucí pár kroků za námi, asi zakopla o obrubník a spadla zpátky do silnice. Než jsme vůbec stačili udělat pár kroků, zastavili u ní tři kolem projíždějící auta, ze kterých vyskákala spousta lidí a běželi k ní. Asi za to "může" ta jejich severská nátura. Jsou zvyklí si pomáhat už od dob vikingů, kdy život na severu Evropy byl těžší, než v teplejších krajích.

Podobně jako Britové, i Dánové si rádi popovídají s cizinci a zajímají se, odkud jste. Stejně jako v Británii, i tady nás podle přízvuku považují za Poláky. Těch tam jezdí určitě víc než lidí od nás, mají to ostatně o dost blíž - jen přes moře.

I když je to do Dánska kus cesty (tak řekněme 850 až 1.300 km, podle toho kam přesně jedete), tak je to hodně pěkná země, kterou stojí za to vidět. Snad to tak zůstane i do budoucna.