Staré dobré Orkneje
Když se řekne "stará dobrá Anglie", tak si asi všichni představíme totéž. Dámy a gentlemani jdou pomalou chůzí, přátelsky se zdraví na ulicích, všichni jsou k sobě slušní a uctiví, problémy řeší s pověstným anglickým klidem a všechno běží pěkně spořádaně podle zvyklostí a tradic. Orkneje sice nejsou Anglie, patří ke Skotsku, nicméně ta úvodní definice na ně sedí lépe, než na současnou skutečnou Anglii (a hlavně Londýn), kde už moderní hektický způsob života většinu klidu poslal do nenávratna. To, že na Orknejích se žije jiným tempem a jiným způsobem, než ve většině Evropy, poznáte chvíli po tom, co vystoupíte z malého turbovrtulového letadla na maličkém letišti v hlavním městě Kirkwallu. Nikdo nikam nespěchá. Asi nejvíc se budete od místních ze začátku lišit tím, že chodíte rychle. Ale to vás přejde.
Co je tu jinak?
Tak jako na jiných evropských ostrovech, i tady mají lidé nějak lepší náladu, než na kontinentě. Je běžné, že se na vás mile usměje neznámý člověk, se kterým se míjíte na chodníku. Čím menší ulice a čím méně lidí na ní, tím je to častější a přibývá i to, že vás pozdraví. Pokud se s někým míjíte mimo město, třeba cestou k nějaké pamětihodnosti, pozdraví vás přátelským "Hi" každý koho potkáte. Lidé se vám, když se k nim blížíte, dívají do očí a ne schválně jinam nebo do země, jak je běžné u nás.
Podobně funguje i místní hromadná doprava, představovaná několika málo autobusovými linkami. Řidiči (kterých je jen pár) znají všechny stálé cestující a protože se nastupuje jen předními dveřmi, při koupi lístku se vždycky najde čas na zeptání "Jak se máte? A co doma? Koupila jste, co jste potřebovala?" Po pár dnech si řidiči pamatovali i nás, takže se nás ptali, jak jsme si užili den, jestli jsme našli, co jsme hledali a jak se nám to líbilo. Čas na to je, protože jízdní řád je jen orientační, zastávky (až na výjimky) neexistují a na bus si mávnete kdekoli po trase. Stejně tak vám i kdekoli zastaví, stačí říct řidiči při nástupu, poblíž čeho byste chtěli vystoupit a on si to pamatuje.
Stejně si s vámi rád popovídá číšník v restauraci, prodavačka v obchodě, náhodný spolucestující v autobuse nebo člověk, kolem jehož domku právě procházíte. Sice nás obvykle všichni považují za Poláky, ale to my jim vždycky rádi vyvrátíme. :o)
Co je pro Orknejany svaté, to je klid a ticho v podvečer a v noci. Příkladem je hlavní nákupní ulice v Kirkwallu. Ještě deset minut před pátou odpoledne je to rušná ulice, plná lidí, s otevřenými obchody a zahrádkami před kavárnami. Deset minut po páté jsou zahrádky pryč, obchody zavřené a celá ulice je prakticky zcela prázdná. Později večer už potkáte jen poklidně se procházející lidi na podvečerní procházce nebo ty, kteří jdou na večeři do restaurace.
Noční klid
A v noci? Nikde a nikdy jsme se nevyspali tak dobře jako tady. V noci tu totiž panuje doslova absolutní ticho. Neslyšíte naprosto nic, žádní pozdní chodci nebo opilci na ulicích, žádný provoz aut, žádná letadla na obloze, žádná hlasitá hudba ze sousedství. Až po několika dnech jsme zjistili, že skoro v každém okolním domě mají psa nebo i víc než jednoho. Co je ale téměř neuvěřitelné, tak na Orknejích ani psi neštěkají. Žádný celonoční teror nějaké štěkající bestie uvázané u boudy před domem bezohledného souseda. Dokonce i ti psi tady na severu zachovávají pověstný anglický klid. Nebo spíš skotský?
